Končíme, zavíráme!

Je krátce po pátý, čas zvednout kotvy a odejít. Úvod pěknej, ale do následujícího kontextu to moc nesedí... Kdo by se tím ale trápil, že? Hlavně, že de gáže a jsme v teple. Nicméně, na každym šprochu trochu, někdy i víc, a tady to neni jinak.

V předstihu oznamovanej konec sezóny se nezadržitelně přiblížil. Eště přežít pátečního (08/10/2010) Králika (kdybys nevěděl, tak to je ňákej běh, někde u Bolky, něco kolem sedmi, osmi, nebo tak nějak kiláků) a potom už hurá na dovolenou. 

První řínovou neděli (uměli si to vybrat, kluci) se postavil pan Vé na start Bezdězu. Zase nechápeš? Čeče, dneska už je to podruhý, spamatuj se! To je poslední závod poháru es ááá cé, kde popátý za sebou skončil Vojtíšek na druhym flíčíčku.

 No jo, jednou ho porazil Mireček, jindy zas Martin Šléglů nebo Honzík Matoušků. A nenechá si vysvětlit, že když je to chcípák, tak nejprestižnější bělskej pohár těžko někdy vyhraje. Všichni mu řikaj, ať přibere dvacet, nebo aspoň třicet kilo, ale to né. Pán má svoji hlavu. Prej každej gram se počitá. Hahaha. A pak je druhej!

Ale abysme na něj nebyli jak na vlastního. Bezděz letos pro změnu vyhrál. Nebudem si dělat iluze o tom, že tam nebyl nikdo, kdo by ho neporazil, ale když viděli ty jeho smutný voči, zželelo se jim ho a řekli: "Jeď, Vojtíšku, jeď! My tady pět minut počkáme, a pak se teprve rozjedem, aby sis aspoň trochu spravil chuť." Tak Vojtíšek jel, jel. Až na to dojel. Skoro třicet pět bodů nasbíral a vyhrál. Cestou měl tolik času, že stihnul ještě zpoza Smitů mrknout na Didi(ho?), jak fotí a v duchu fandí, na mravence, kterak zběsile prchá přes cestu a do výčepu, kterak v něm kape pípa.

Konec. Cíl. Vyhlášení. Nejdřiv celkový, pak týmů, (závod samotnej ani nikdo nevyhlašoval), společný foto, ňáký to líbání na závěr a nach hauze.

Nenapadá mě, jak to nenápadně zapracovat do aspoň trochu smysluplný věty. Spíš se mi nechce to vymejšlet, tak to hodim támhle dolu zvlášť. Myslim tim odkazy. Na fotečky a výsledky.