Jaxtehno

Tohle je fakt novinka, jak stehno. Ale když neni vo čem psát, ni kreslit, tak co zbejvá... Ti to taky netlačim, ne? Tak jestli se ti to nelíbí, stejně, jako mně, proč nevodejdeš? Jo, tys už vodešel. Sory, sem si nefšim. Já pudu taky, se ví, ale nejdřif to tu musim ňák překlepat, než celý to epo krachne. Prej možná už za rok... Nemůžu se dočkat! Bylo na čase.

Nechtěl bych se mejlit, ale vypadá to, že do ledna času dost, tak to tu mezitim musim ňák vypl(e)nit. Asi tě nebudou zajímat mý pocity potom, co sem sněd půl kila fazolí a zapil to kyselym mlíkem. Nejspíš tě nebudou zajímat ani jiný věci, co sem napíšu, ale za ně mi aspoň boss zaplatí. Tak bacha, du na to!

Po ňáký době jsme rozjeli zase náš čtvrt megovej internet, a druhej den, když se načetla houmpejč, jsme začli šerlokovat, holmesovat, kdo vo epu zas co vošklivýho napsal. Zklamání. Nic! Samý pěkný věci. Sme je teda vzali, připsali k nim něco ze svý hlavy, něco z adresního řádku, pěkně zabalili a prskli k dalším výstřižkům z novin. Až ti bude veselo, přečti si články od začínajicích autorů Petra Cinkána a Hany Chvojkový a zjistíš, že už ti tak veselo není. Jestli chceš vědět, vo čem že to píšou, nás se neptej. Taky nechápeme. Musíš pohledat, jako my, a až najdeš tyhle dva autory k pohledání, zeptat se přímo jich.

Ale co chápeme v epu moc dobře, sou vítězství! Po nich nás totiž vždycky bolí hlava, ještě třetí den. Tebe může taky, když patřičně namícháš vodu a další tekutiny v nesprávnym množství a oslavíš tak dodatečně a na svůj účet další naše spanilý jízdy z Vinařic a Hrádku.

Vidiš, a je to za náma. Další pernej den, dalších pár trapnejch pokusů o ftip a další šumák rozpuštěnej v matonce. Sem to ale stejně borec! Dneska končim, pokračování nečekej.