Být druhý, znamená prohrát!
MČR v Xterra easy duatlonu, Žlutý lázně - Praha
Asi´s o tom už slyšel, ale tak pro formu, eště jednou. EPO je díky jednomu Vé zase o kus nafoukanější. A slavnější. A lepčí. No prostě, ač sme to nechtěli, jedeme dál!
Poslední kwjetencovou sobotu se vypravil Vé, se slečnou eL, na vejlet do Prahy. Víceméně jen tak, na čumendu. Vlastně ty dvje kola, dvje helmy, čtyři páry drahejch botek (něco na bjehání, něco zas na kolo - přeci jenom, sou to manekýni, jako bys je neznal) a ňáký to poviný sypání do bříšek a snad i do žil, byly f tom autě úplnou náhodou! Gdo ví, gde se to tam fšecko vzalo... "No, ale gdyš uš to tam je, tak to trochu zaprášíme, no ni?" řekli si ti dva a vydali se z mostu, kousek před Barrandyjénem, dolů, ku Vltavě. Tam zaparkovali, přihlásili se a postavili na start obávanýho, fšemi lestmi prošpikovanýho, závodu. Ten vede napříč polonuda pláží, pak kol vody voděnky, zas na tu pláž divochů, pak opět po březích Vltavy (tentokrát pro změnu na druhou stranu), a pak eště nekolikrát přes tu hříšnou oblast, kde neradno otáčeti hlavu na stranu jednu či druhou, sic tě krtinec, nebo aspoň drn, za tu hříšnou myšlenku letmým skokem na hubu potrestá.
Odzávoděno jest. Trocha toho umu, trocha toho okysličenýho červenýho krevního barviva, a trocha eště něčeho (říká se tomu výrobní tajemství), a je vymalováno. No a takový malování, to je dřina nadmíru ukrutná, jak by ti nejeden soudrh řek. Něgdy to je samej kocour, něgdy kus omítky opadá, ale gdyš se zadaří, je potom radost pohledět. A právě f sobotu se zadařilo. Tagže sme hleděli, nebojím se říct, přímo civěli na (nó, tam taky) výsletky, a jaký to překvapení! Vé proťal cílovou pásku o několik parníků první a ve výsledkách je, no podržte se, pánové, taky první!! To sme teda fak nečekali... Taky ti eště furt neni jasný, co to znamená? No přece, že Vé je novym králen ykstera ízy duatlonu (kerej ízy ale vůbec nebyl!) pro rok, v němš májskej kalendář uzře svýho konce! Oléé,můžeme si přiťuknout, je to doma! Vivat vítězovi, čest vítězovi.
Jen jedna vjec je taková trochu doblba. Obrazová dokumentace ze slavnostního ceremonyjálu nebude, páč oslavenec se nedostavil. Rači hlídal odložený vjeci dvou ušmudlanců, v hodnotě tak ňák sto tisíc, na parkovišti pod slunym nebem. Tagže smůla, maestro, snad příště.
