Podzimní 3,14159...čky

    Zatímco se Vojtíšek rekreoval ve velehorách, nastoupil po náročnym celosezónnim otpočinku Jiříček na scénu a stal se medyjální hvězdou 18. ročníku Podzimního běhu parkem, neboli Běhu, ke dni vzniku samostatného Československého státu, kerýmu ynterně řikáme Podzimní πčky.

Normálnímu čoeku by uplně stačilo, odstartovat, běžet a nakonec docílovat. No jo, ale normálnímu čoeku. Jenže f epu žádný normální čoeci nejsou. Tagže jak vypadala akce f podání Jiříčka?

    Nejprf si musel zvolit pracovní oděf. Říkejme mu třeba běžecký úbor. Ty by sis vzala ňáký vytahaný tepláky, pocintanej rolák a holiny. Prostě, jako každá druhá. Jenže Jiříček každá druhá neni. Ba ani každá třetíapůltá!! To je prostě Jiříček.

Tudíž, volba padla na mix z křusek, co si s nima normálně hraje pes, černejch nasrávaček, kerý pamatujou Jiříčkovu prabábu a možná, že i pradětka, zateplenejch EPO rukáfků, mady by Lawi a nezateplenýho drezu téže provenyjence.

    Následovala nenucená módní přehlídka, kamuflovaná chabými pokusy o protahování, pár pokusů (neúspěšnejch) o vetření se mezi soupeře a vyslechnutí jejich protiepácký taktyky a lehkej, desetikilometrovej výklus, apsolvovanej během necelejch padesáti minut, kdy fšichni ostatní z nepochopitelnejch důvodů odmítali žádosti o hovor, slovy "Nevidíš, že závodim, cenzura?".

Po slavnym sprintu, kerej skončil asi devadesát tři metrů před cílem, Jiříček roztáh ruce, prošel cílem a znaven lehl na místní palouk, mezi (a možná, že i na) psí výkaly a jal se mocně otfukovat.

Velkej obrázkovej doprovod, tentokrát i se zvukem!!, najdeš v naší milé fotosběrně. Něgde dole.

Časem prej přibude i autentycký vyprávění, z brka samotného aktéra. Až bude, dáme ti vo tom vědět, kajn strach. Zatim neni. .